Diktatura

diktatura [lat.], způsob uskutečňování moci ve státě. Vyjadřuje především třídní podstatu každé polit. moci. fakt, že v každé spol. politicky vládne třída, v jejíž rukách je rozhodující ekon. moc; v druhé řadě se d. týká způsobu realizace polit, moci (diktátorský režim, diktátorské metody). Protože každý stát je nakonec d. jedné vládnoucí třídy, může být tato moc uskutečňována různými formami, např. vláda může být realizována burž. v monarchii nebo v rep., v podobě otevřené d. fašist. typu nebo pomocí parlamentní burž. dem. Změna formy (režimu) vlády nemění její podstatu, např. burž. dem. forma nemění podstatu státu jako d. burž. Dějiny znají otrokářskou, feudální, burž. a proletářskou d. Přitom d. vykořisťovatelských tříd se zásadně liší od d. proletariátu, neboť se zakládá na vládě menšiny nad většinou, zatím co d. proletariátu představuje vládu naprosté většiny pracujících nad zbytky vykořisťovatelských tříd. D. jako forma vlády, charakterizovaná přímým používáním ozbrojené síly, se hist. projevuje jako moc, zaměřená na realizaci rev. úkolů a uskutečňovaná představiteli pokrokových tříd (jakobínská diktatura, diktatura proletariátu po VŘSR), anebo jako reakční, kontrarevoluční d., zaměřená na potlačení rev. a uskutečňovaná reprezentanty reakčních tříd (Cavaig-nakova d. ve Francii 1848, Thiersova d. potlačující Pařížskou komunu 1871, fašistické d. v Německu, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Chile aj.). Podstatu d. třídy nemění ani to, je-li představována skupinou osob (oligarchie) nebo jednotlivcem (osobní d., režim osobní moci). Burž. zpravidla zakrývá svou d. formální dem., vydávanou za vládu lidu. D. proletariátu je demokratická vůči děl. třídě a jejím spojencům a diktátorská vůči vykořis-ťovatelským třídám. Uskutečňuje se ve svazku děl. třídy a pracujících mas za vedoucí úlohy děl. třídy a její strany. Po úplném vítězství socialismu přestává sociál, stát z hlediska vnitřního vývoje určité země plnit úkoly diktatury proletariátu a přeměňuje se ve všelidový stát. V.t. diktatura buržoazie: diktatura proletariátu. diktatura buržoazie, polit, panství třídy kapitalistů, systém polit, potlačování pracujících v kap. spol. Hosp. základem d. b. je kap. soukromé vlastnictví výr. prostředků a na něm založené výr. vztahy, upevňující vykořisťování většiny obyv. kapitalisty. D. b. vzniká v důsledku burž. rev. a má buď kompromisní charakter, zachovávajíc v podobě konstituční monarchie některé přežitky feud., nebo se uskutečňuje jako víceméně úplná moc buržoazie a vystupuje v podobé dem. republiky Vcelku se d. b. liší od diktatury dříve vládnoucích tříd (otrokářů, feudálů) tím, že je zahalena do různých dem. forem, což odpovídá kap. výr. vztahům, při nichž dělník je formálně svobodný. V těchto podmínkách vystupuje d. b. jako burž. demokracie. Po nástupu imper. a zvi. v soudobém období státně monopolistického kap. dochází k důležitým změnám v celé soustavě d. b., jež odrážejí zužováni její sociální základny. Imper. se snaží nahradit demokracii oligarchií a v souč. době se oligarchický ráz d. b. projevuje jako tendence zúžit okruh vládnoucí elity. Monopolistický kapitál, jenž zaujal klíčové pozice v hosp. rozvinutých kap. zemích, nastolil diktaturu nad společností státně monopolistického kapitalismu. Konkrétním projevem d. b. je polit, režim, tj. úhrn postupů a metod, prostřednictvím nichž uskutečňuje burž. své polit, panství. V závislosti na poměru třídních sil je tento režim více nebo méně reakčni. Zvláštnosti d. b. v souč. době vyplývají z toho, že imper. je nucen se přizpůsobovat novým podmínkám boje se socialismem, novým formám boje pracujících. Odtud snaha používat maskování, hledat nové polit, formy a nové teorie (např. teorie difúze moci). Tam, kde burž. není s to zachovat svou moc pomocí burž. demokracie, nastoluje otevřenou teroristickou diktaturu fašist. nebo fašizu-jídho typu.